Ano, i na Tchaj-wan můžete letět

Během svého navazujícího studia jsem chtěl využít co nejlépe možností internacionalizace, což mě vedlo k absolvování Erasmu v Estonsku a následně ve Skotsku. I když bylo vždy trochu děsivé takhle vyjet daleko od domova na delší dobu, pořád se jednalo o Evropu, díky čemuž jsem měl pořád domov na dosah. Proto jsem byl na začátku dost nervózní, když mi a mé spolužačce Romče EF nabídla možnost výměnného semestru mimo program Erasmus na vzdáleném Tchaj-wanu. Asijská kultura mě vždy zajímala, představa studia v této lokalitě pro mě vždy byla spíš jen vzdáleným snem, který se mi nezdál reálný. Nikdy jsem před tím takhle daleko od domova nebyl, představa letět 12 hodin letadlem se zdála do té doby jako sci-fi fantazie. Nebyl jsem si jistý, jestli zvládnu takhle daleko od svého domova být po dobu 5 měsíců. Věděl jsem však, že to je neuvěřitelná příležitost, která se nikomu jen tak neobjeví, proto jsem nabídku vzal. A udělal tak jedno z nejlepších rozhodnutí svého života, které definovalo můj následující kariérní život.

I když už jsem byl po příletu na Tchaj-wan zkušený z dvou předchozích Erasmů, kulturní šoky na začátku byly opravdu náročné. Jazyková bariéra se rozhodně jevila jako největší strašák. Čínsky jsem uměl jen pozdravit a poděkovat, čínské znaky jsem neovládal vůbec, a ne vždy jsem mohl spoléhat na angličtinu. Dnes už si s foťákem Google Translator poradíte s jakýmkoliv cizím textem, ale i tak je na začátku děsivé, když nedokážete žádné texty kolem sebe ani přečíst, natož rozumět. To se však postupem doby naprosto změnilo – má čínština díky skvělým jazykovým lekcím na univerzitě pokročila a postupem času už jsem nemusel pokaždé vytahovat překladač a dokázal čínsky přečíst a vykomunikovat základní denní náležitosti (což se tehdy zdálo jako hodně velký životní úspěch). Až na to, že byly trable s jazykem na začátku velké, tak si nemůžu na nic stěžovat, Tchaj-wan je úžasná země s naprosto skvělými lidmi. Je naprosto skvěle situovaná do středu západní Asie, můžete tak celkem dobře a ekonomicky navštívit ostatní okolní země, podíval jsem tak do Seoulu a splnil si životní sen navštívit Tokyo. Mohu tu mluvit dlouho o tom, že ostrov je překrásný, příroda úchvatná a památky a kultura něco naprosto odlišného a úžasného než to, na co jsme u nás v Evropě a západním světě zvyklí. To vše ode mě dostává 11 bodů z 10, chtěl bych však hlavně mluvit o samotných Tchaj-wancích. Když se normálně bavím s lidmi o jejich zkušenostech z výměnného semestru, často zmiňují, že i když získali přátele z dalších cizích zemí, tak ale skoro nikdy ne samotné obyvatele země, kterou navštívili. Z Estonska a Skotska mám nespočet přátel, kteří také byli zahraniční studenti, prakticky však ale žádné Estonce nebo Skoty. Moc mi tehdy nepřišlo, že bychom tamní studenty nebo obyvatele příliš zajímali. To však byl naprostý opak na Tchaj-wanu, kde studenti s námi chtěli neustále něco podnikat, organizovali pro nás výlety, akce, ptali se na můj život v České republice a celkově mi dávali pocit, že jsem velice vítaný. Nejen studenti, ale i náhodní lidé. Stalo se mi mockrát, že na mě někdo v metru nebo na ulici promluvil a zeptal se, jestli jsem zahraniční student, přičemž se se mnou začal bavit, mladí lidé, ale i senioři. To vždy potěšilo. Vždy byli velice nápomocní a přívětiví, nestalo se mi, že bych cítil pocit diskriminace kvůli tomu, že na první pohled bylo jasné, že jsem cizinec.

Když takhle někam na několik měsíců odletíte, máte skvělou příležitost se o sobě naučit opravdu hodně. Jak jsem na začátku psal, na Tchaj-wanu jsem si uvědomil, kam bych měl směrovat svoji kariéru. Věděl jsem, že do sféry zahraniční spolupráce (když takhle rok a půl studujete všude různě a pokaždé s lidmi z jiných zemí, tak se to na vás podepíše 😊). Začalo se tehdy hodně hovořit o vztazích mezi Českou republikou a Tchaj-wanem, které začaly hodně růst a v březnu na ostrov přijela česká diplomatická a businessová delegace ve vedení Markéty Pekarové Adamové. Na její závěrečnou akci jsme byli s Romčou pozvaní samotným profesorem naší fakulty, panem Ivanem Jáčem, který byl její součástí! Během ní a následujících měsíců jsem přišel na to, že sféra česko-tchajwanských vztahů je něco, kam bych se měl pokusit směřovat. Měl jsem na univerzitě NTUB a její střední škole přednášky pro tamní studenty, během kterých jsem studenty seznamoval o možnostech internacionalizace a propagoval možnost výměnného studia v České republice. Dle slov profesorů měly přednášky velké úspěchy v nárůstu zájmu o studium v zahraničí, což byl pro mě další signál, že jsou zahraniční vztahy mezi našimi zeměmi něco pro mě. Proto jsem se rozhodl na půlrok na Tchaj-wan vrátit, za účelem získat pracovní zkušenosti v tomto odvětví, pokračovat ve studiu čínštinu a přednáškách pro tamní studenty, přičemž chci získat další kontakty, které mi pomohou mého cíle dosáhnout. 

Je to všechno velký skok od mého dosavadního denního života, věřím však, že jenom v můj následující prospěch. Nikdy by mě předtím nenapadlo na něco takového cílit, nepřišel bych však na to, kdybych byl tehdy nevzal příležitost, kterou mi škola výměnným semestrem nabídla. Proto vám všem silně doporučuji – EF opravdu nabízí hodně možností na internacionalizaci, pro které „obětujete“ jen pár měsíců svého života. Tyto měsíce však mohou být jedním z nejvíce definujících období vašeho života, během kterých se o sobě naučíte neskutečně mnoho, což vám jen pomůže najít právě tu správnou cestu pro váš kariérní i osobní život, přičemž si propojíte celý svět díky získání přátel ze všech koutů Země.