Incoming 
Athény. Rok v Řecku, který mi dal mnohem víc, než jsem čekala.
Na Erasmus jsem se dostala do Athén, kde jsem strávila celý jeden rok – a i když to nebyla moje první vysněná destinace, nakonec to všechno zapadlo tak, jak mělo. Bylo to moc fajn! Ale když to porovnám třeba s Lisabonem (kde jsem byla na Erasmu poprvé), tak ten ve mně zanechal přece jen hlubší stopu. Přesto jsem moc ráda, že jsem si Řecko mohla takhle blízko osahat – nejen Athény, ale i další kouzelná místa.
Kromě každodenního života ve městě, který má svoje tempo, ruch i chaos (a někdy i dost odpadků 😅), jsem se během roku dostala i na několik nádherných ostrovů a výletních míst, na který nikdy nezapomenu. Paros, Santorini, Hydra, Zakynthos, Aegina, Agistri… a taky Meteora nebo Nafplio. Každé místo bylo jiné, každé mě něčím překvapilo. Někde šlo jen vypnout a ležet u vody, jinde dýchla historie nebo neuvěřitelné výhledy, které ani fotky pořádně nepřenesou. Každé z těch míst doporučuji určitě navšívit! Hlavně Meterou, která není až tak známá a připomíná trošku Adršpach.
Athény samy o sobě jsou zvláštní mix – starověká historie, moderní město, graffiti na každém rohu a lidi, kteří nikam extrémně nespěchají (což mě jako středoevropana ze začátku trochu frustrovalo). Ale postupně jsem si zvykla zpomalit a naučit se čekat na všechno 😅. Víc vnímat okolí, víc si užívat každodenní chvíle, kafe na sluníčku, západy slunce nad Akropolí, debaty s lidmi z různých koutů Evropy.
A teď ke škole... no, jak to říct? Easy pizy! 😀 Výuka byla úplně jiná než v Česku – čekání na učitele bylo úplně běžný, někdy dorazil, někdy ne, někdy třeba o hodinu později… a nikomu to nijak zvlášť nevadilo. Chaotičnost by se tam mohla vyučovat jako samostatný předmět. Ale víš co? Postupně jsem si na ten flegmatický přístup zvykla a začala ho brát jako součást toho jejich světa. Nikdo tam moc nestresuje, všechno má čas, hlavně klídek. Občas jsem z toho šílela, ale většinou jsem si říkala – proč ne?
Kulturní šok přišel hlavně na začátku. Ne tím, že bych se necítila bezpečně (i když v některých částech Athén bohužel někdy i dost nebezpečně), ale spíš tím jiným způsobem života. Všechno bylo víc nahlas, víc pomalu, víc živo. Na ulici tě běžně někdo zastaví a začne si s tebou povídat, lidi jsou hluční, srdeční a někdy dost upřímní. A i když se mi po českým klidu občas zastesklo, postupně mě ten řecký temperament začal bavit. Naučila jsem se brát věci víc s nadhledem a neřešit každou blbost.
Erasmus tě prostě donutí vystoupit z komfortní zóny – ať už je to jazyk, jiné zvyky, papírování (to řecké… no comment 😅), nebo jen to, že jsi sám někde daleko od domova. Ale to všechno stojí za to. Protože co získáš, to ti už nikdo nevezme – zážitky, přátele, sebevědomí i nadhled.
Byl to rok, který mě obohatil. Ne v tom smyslu, že bych si hned sbalila kufry a vrátila se zpět žít do Athén, ale spíš že jsem díky tomu zase o kus víc poznala sebe. A přesně to je na Erasmu to krásný.
Takže jestli váháš, jestli máš jet – prostě jeď. Ne kvůli tomu, že ti někdo řekne, že to bude nejlepší rok tvýho života. Ale protože nikdy nevíš, co ti ta zkušenost dá – ať už to bude velká láska, kámoši na celý život nebo jen ten pocit, že jsi to zvládla a máš co vyprávět.
Athény možná nezůstanou v mém srdci tak hluboko jako Lisabon, ale svůj kousek místa si tam rozhodně vydobyly.
Kdybys chtěl/a víc vědět, klidně napiš – buď na mail
Teri na cestách = vibe forever 🌍✨
