Letní semestr ve Finsku

Původně jsem na Erasmus chtěla vyjet už v zimním semestru ve druhém ročníku, ale to se kvůli mému neustálému dělání věcí na poslední chvíli nezdařilo. Já se ale nevzdala, a tak jsem vyjela v letním semestru do Finska. Finsko jsem si vybrala, protože na International day o svém pobytu ve Finsku mluvil hezky jeden student. Navíc miluji zimu a sníh a moc nemusím léto a neúnosná vedra. Na výběr bylo ze dvou měst a já prostě jedno zaklikla, vůbec jsem se s tím nemazala, ani jsem si na začátku nepamatovala, jak se město jmenuje. A tak se stalo, že jsem čtyři dny po Novém roce odlétala do Finska.

Cesta do Kajaani, města, ve kterém jsem byla, není zas tak dlouhá. Letí se dvě hodiny do Helsinek a pak hodina do Kajaani. Z letiště si avšak člověk bohužel musí vzít taxi, jelikož tam žádné autobusy nejezdí. Město je to malé a život je tam pomalý. Možná na někoho je v něm trochu moc mrtvo, ale mně se tam líbilo. Na nákup to sice bylo půl hodiny pěšky, ale dalo se to. Všechno bylo na dochozí vzdálenost, ale za mě je všechno dochozí vzdálenost. Když jsem přiletěla do Kajaani už byl večer a sněžilo. Bylo to krásné, všude hromady sněhu. Všechno ale nebylo růžové. První večer jsem si trochu pobrečela, protože mě přemohl pocit samoty. Když jsem pak o tom mluvila s ostatními, zjistila jsem, že jsem nebyla jediná.

Překvapením byly pro mě finské dveře. To byla věc, se kterou jsem si nerozuměla a se kterou jsem se nesžila. Zní to hloupě, já vím. Finské dveře fungují tak, že z boku dveří na straně kliky je čudlík, který se dá posunout dolů nebo nahoru. Takže buď se vám dveře můžou zamknout vždy, když je zavřete, a vy se modlete, že si uvnitř nezapomenete klíče anebo se nebudou vůbec zamykat. Tak bohužel nefungovaly jen dveře od pokojů na kolejích, ale i třeba dveře od učeben, což je problém, když jdete pozdě. Naštěstí jsem si klíče od pokoje zabouchla jen jednou. Ráda bych taky dodala že to, aby vám ty dveře do pokoje někdo otevřel, když se zabouchnete, stálo 30 euro, ale když jste se zabouchly ve správný čas tam jen 15 euro.

Další věc, co mě překvapilo byly známky. Vůbec jsem netušila, že ve Finsku je pětka nejlepší známka a jednička nejhorší. Taky mě překvapilo, že na to, abyste prošli daným předmětem vám stačila známka jedna, jež je u nich nejhorší, ne jak u nás, kde musíte mít minimálně trojku, abyste prošli. Na to, abyste předmět neudělali, jste museli mít nulu. Výuka se od výuky u nás lišila tím, jak moc jsme měli skupinových prací. Většina předmětů byla založena na skupinových pracích, co jsme dělali a na základě těch jsme pak na konci dostali známku a pokud se nějaký test psal, tvořil jen část výsledné známky, nikdy celou.

Zážitků mám odtamtud spoustu. Poprvé jsem viděla polární záři. Ale dalo to několik pokusů, než jsem ji konečně viděla, byla ale krásná. Jeden víkend jsme s děvčaty jely do lyžařského střediska, kde jsme celý víkend lyžovaly. Na cestu tam a zpátky jsme si půjčily auto, které jsme malinko po cestě zpátky nabouraly, což moc příjemné nebylo. V rámci našeho výletu do lyžařského střediska Ruka, jsem si i vyzkoušely řídit sněžný skútr. Mimo lyžování jsme i byly bruslit a zaplavat si v bazénu, ale třeba i na střelnici.

Určitě jste slyšeli o Finech, že jsou uzavření. A je tomu skutečně tak, protože pokaždé když se mě někdo zeptal na to, jací jsou Finové, musela jsem jim odpovědět, že skutečně nevím, jelikož jsem s žádným pořádně nemluvila. Potkala jsem a mluvila se spoustou lidí, ale všechno to byli vždy mezinárodní studenti. Teď na konci můžu říct, že jsem se malinko spřátelila se třemi Finy, a to jsou ti jediní, se kterými jsem nějak víc mluvila. Ale taky se připravte, že tu konverzaci s nimi víc potáhnete vy.

Díky tomuto semestru ve Finsku jsem si našla úžasné přátele, kteří mi byli na pět měsíců rodinou. Poznala jsem taky mnoho dalších zajímavých lidí. Nabrala jsem odvahu mluvit anglicky s kýmkoliv a kdekoliv. Získala jsem novou motivaci do učení se němčiny a dalších cizích jazyků. Je zajímavé moci porovnat studium a přístup k němu. Z Finska jsem si odvezla spoustu vzpomínek, fotek, zážitků a taky jednu deku s polštářem, které jsem si tam musela koupit.

S láskou Ellen